Letos se stal trinitářský klášter majetkem Zašové a je na nás, abychom pro něj našli nové a smysluplné využití. Můžeme tento úkol uchopit různým způsobem. Měli bychom se však vyvarovat takového přístupu, z jakého jsme měli obavy, pokud by objekt získal soukromý vlastník sledující především zisk. Měli bychom se vyhnout tomu, čemu jsme chtěli od začátku zabránit: nevhodnému využití. Ne vše, co se může momentálně jevit jako potřebné nebo finančně výhodné, je pro památnou budovu tohoto charakteru a na tomto místě stojící vhodné a dobré. Josef II. s oblibou využíval zrušené kláštery jako kasárna nebo věznice. Obojí je sice (bohužel) také potřebné, přesto cítíme, že takové využití bylo špatné, nebylo v souladu s posláním těchto staveb a znamenalo jejich devastaci.
Kláštery nikdy nebyly pouze jakousi ubytovnou pro mnichy. Plnily mnoho dalších funkcí, jak je pěkně uvedeno v Ottově slovníku naučném:
Spolu byly kláštery sídlem vzdělanosti a umění. Při nich zřizovány školy, jež těšily se veliké slávě, v nich pěstěny vědy, v nich věnována péče veliká uměním výtvarným. Dále získaly si kláštery velikých zásluh o kultivaci země, jakož i tím, že lid naváděly k lepšímu a úspěšnějšímu hospodaření. Kromě toho byly kláštery vždy ústavy charitativními, v nichž chudině a opuštěným dostávalo se výživy, útulku a práce; v dobách nejkrutějšího poddanství činily pak kláštery čestnou výjimku, z čehož úsloví: »pod berlou dobře se žije«.
Není běžné, aby obec vlastnila klášter, ale není to ani záležitost zcela výjimečná. Mnohde, pokud chtějí zabránit tomu, aby chátrající historická stavba hyzdila jejich město, musí nejdříve vynaložit nemalé prostředky, aby daný objekt získali do vlastnictví, přitom se často jedná o úplné ruiny.
Zašová je ve značné výhodě: areál kláštera získala zdarma, a ač jsou budovy minulým využíváním stavebně znehodnocené, rozhodně nejsou v havarijním stavu. Do objektů nezatéká, žádná část nehrozí zřícením, areál je zabezpečen před vandaly. Nejsme tedy v časové tísni, nemusíme věc řešit hned a za každou cenu.
Náš klášter je zapsán jako kulturní památka, což bylo doposud chápáno spíše jako přítěž než jako přednost, a při přestavbách byla snaha nad památkáři nějakým způsobem vyzrát. Výsledkem této poťouchlosti je, že dnes vypadá náš klášter jako nezajímavý barák.
Tento přístup je potřeba změnit!
Poučme se tam, kde se revitalizace klášterů povedla. Nikde obnovené historické objekty neslouží k tomu, aby přinášely bezprostředně finanční zisk, ale prospívají obci jiným, neméně významným způsobem: slouží kultuře, vzdělání, umění, podpoře turistiky, nabízí atraktivní, reprezentativní prostory pro obecní i soukromé společenské akce. Takové využití v oblasti společensko-kulturní, vzdělávací či sociální je v souladu s původním posláním klášterů, jak popsáno výše.
Z usnesení pracovní skupiny „Klášter“ vyplynulo toto doporučení:
1) V budově „ústavské školy“ vybudovat „komunitní dům seniorů“.
2) V řešení objektu samotného kláštera se držet následující koncepce:
Východní trakt kláštera vyjmout z první etapy rekonstrukce a ponechat zatím v současném stavu pro potřeby fungování Kláštera s.r.o.
Adaptace a nové využití hlavní klášterní budovy (západní a příčný trakt):
Přízemí - veřejný kulturně společenský prostor (recepce s kavárničkou, víceúčelový sál, jídelna s kuchyní, galerie v obnoveném ambitu, zpřístupněný vnitřní tzv. rajský dvůr).
I. patro - učebny uměleckých škol, klubovny a obecní muzeum.
II. patro - turistické ubytování.