V těchto dnech se na internetu i v oblastních denících psalo o tom, jak město Valašské Klobouky „zakázalo“ koncert metalových hudebních skupin. Důvodem zrušení koncertu měla být údajná propagace satanismu.

Zajímavé byly reakce v mediích. Mnozí mají hned jasno: vracíme se do středověku, za zákazem jsou faráři, bigotní křesťané, lidovci… V novinách se píše, že „Fanoušci metalu vrací úder a chtějí zrušit koncert křesťanské kapely“, po internetu se prý proto šíří petice, která na oplátku požaduje zákaz koncertu skupiny Adorare, který má být pořádán v prosinci v témže kulturním domě.

Úsměvné. Nebylo by jednodušší, kdyby všichni ti „pobouření“ místo petic a veřejných odsouzení valašskokloboucké radnice a její starostky pozvali své milované metalové kapely do svého města a obce? Proč by měly mít koncert tam, kde je místní nechtějí? Proč by mělo město trpět VE SVÉM kulturáku akci, o kterou zdejší občané nemají zájem, ke které mají dokonce odpor a jejíž návštěvníky by tak tvořili převážně lidé cizí?
Pozoruhodný komentář je na webu ateistů ČR. Jeho autor odsuzuje jednání valašskokloboucké starostky a hledá spojení mezi zrušením koncertu a místními křesťany, ale sám přiznává, že se mu to nedaří: starostka není členkou KDU-ČSL, jak by očekával, ale lokálního volebního uskupení „Kandidátka mladých“. Citace z webu „Ateisti ČR“:

Podíváme-li se na kandidátku tohoto hnutí, zjistíme, že je tvořeno víceméně samými mladými lidmi, a ani jejich program z webových stránek nijak nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o partu bigotních ultrakonzervativních křesťanů. O to smutnější je pak skutečnost, že koncert zakazuje strana tvořená převážně mladými lidmi.
Zřejmě neoddiskutovatelná je v této kauze role starostky Olšákové, která nejspíš při zákazu koncertu měla hlavní slovo. Nalézt na internetu indicie, které by Olšákovou nějakým způsobem spojovaly s „obranou křesťanských hodnot“, je poměrně obtížné. Jedinou takovou indicií je, že v roce 1915 jela do Polska, aby byla při předání Evropské ceny za uměleckou a kulturní činnost křesťanskému souboru Zélowské Dzwonki. Po návratu napsala: „Soubor Zelówské Dzwonki se svou uměleckou tvorbou zasazuje o uchovávání a předávání křesťanských hodnot a svým stylem hry na zvonky je zcela ojedinělým hudebním tělesem. Každý jeho koncert je úžasným zážitkem, který povznese posluchače na duchu, přiměje ke zklidnění a rozjímání a zanechá hluboký umělecký dojem.“

Vyvozovat z této jedné události dalekosáhlé závěry by samozřejmě bylo krajně neopodstatněné, avšak můžeme říct, že Olšáková má ke křesťanství pravděpodobně minimálně kladný vztah…

Tolik citace z webu Ateisté ČR.

Tento mediálně známý případ z Valašských Klobouk zde připomínám proto, že i Zašová a její kulturní komise už řešila a i v budoucnosti jistě řešit bude, co je a co není na poli kultury hodno propagace a prezentace na obcí pořádaných akcích.

(Úvodní text i obrázek převzat z webu města.)