KDU.breadcrumbs.homeČlánky Taková typická evropská realita
Zpět

Taková typická evropská realita

Přidáno 27. 7. 2016
Ilustrační foto
Josef Krůpa
Glosa
Taková typická evropská realita: na ranní mši ve třicetitisícovém městě je přítomno všehovšudy pět věřících a mši slouží osmdesátiletý kněz. Nové – v evropských podmínkách nové -  je to, že přítomní křesťané byli napadeni muslimskými násilníky.
Kněz byl zabit u oltáře proříznutím hrdla, o život jeptišky bojují lékaři na operačním sále… Agresoři se při útoku natáčeli.
 
Čin odsoudili evropští politici i Vatikán…(no ještě aby ho schválili).
 
Už je mi skoro těch politiků líto, jsou jako profesionální řečníci na pohřbech – co mají stále vymýšlet nového? Ale oni si s tím zase až takové starosti nedělají – pár frází jak jsou šokováni a na druhé nadechnutí si už zase neodpustí radit a poučovat. Hlavně se prý nesmíme nechat zastrašit. Od lidí, kteří bez ochranky nejdou ani na toaletu, to zní obzvlášť trapně.
Po teroristických útocích na velkých shromážděních nebo v nákupním centru se novináři přihlouple ptalí, jestli byla policie na takový útok připravena a jestli se tomu nedalo zabránit. Odpověď přišla dnes: zabránit se tomu určitě dalo, ale v této chvíli už nedá.
 
Čin odsoudili evropští politici i Vatikán…
No myslím, že by bylo potřeba spíše  odsoudit viníka než jen ten čin - a viníkem nemyslím jen ty dva, co vraždili v kostele.
 
Po dlouhém a bolestném vývoji jsme se dopracovali k demokracii, k definici lidských práv, náboženství jsme přisoudili roli čistě soukromé záležitosti a přišli jsme s projektem multikulturalismu. Nabubřele si myslíme, že celý svět chce a bude žít podle našich not. Nebude. Multikulturalismus by nebyl špatný projekt, ovšem předpokládá, že všichni účastnění budou uznávat pravidla hry. Průšvih je v tom, že nebudou. Velmi mnozí nebudou, jsou jich miliony, stojí o náš životní prostor ale ne o nás a už vůbec ne o naši vizi společného soužití. Oni mají svůj návod na život, o ten náš nestojí. Už při příchodu do Evropy dávají pocítit, že přizpůsobovat se budeme my jim, ne oni nám. Utíkají prý před válkou (mimochodem před válkou vedenou ve jménu jejich náboženství) a už v azylových ubytovnách požadují stravu podle svých zvyklostí a náboženských předpisů. Kdo z evropských křesťanů si dovolí požadovat třeba v jídelně ve své fabrice postní jídlo?  Jim sebevědomí neschází, jim ne.
My sami jsme si naběhli do pasti humanity, lidských práv, svobody vyznání... Zoufale se snažíme, aby nic ani v náznaku nepřipomínalo rasismus nebo nějakou formu diskriminace.
Ostatně velmi se divím, že je ještě dovoleno u těchto zločinů uvádět náboženskou příslušnost nebo národnost pachatelů. U našich Romů například, jsme si to už dávno zakázali.
 
Naši moudří předkové měli rčení: Poturčenec horší Turka (a není to žádná prázdná slovní hříčka, ale historická realita – např. fenomén tzv. janičářů).
Mimo jiné souvislosti to krásně vystihuje jednu pravdu: vůbec nejde o rasu, o geny, o zemi původu, jde o ideologii.
 
Před časem mi jedna dobrá osoba přeposílala články a přednášky, co pozitivního o islámu řekl ten nebo onen učený vědec nebo církevní představitel (v evidentní snaze mne nevzdělaného a předsudky zavaleného poučit). Odpovídal jsem uctivě, že je naprosto nepodstatné, jak vidí islám ten nebo onen náš pan doktor, filozof nebo kněz. Pro nás je podstatné, životně podstatné, jak vidí islám, konkrétně právo na násilí v zájmu konečného vítězství islámu, sami muslimové. Ne islamisté, ale muslimové.
Ostatně už jen to slovo Islamisté... Bylo by zajímavé vědět, kdo a proč toto slovo uměle vytvořil. Kdo, to se asi nedovíme, proč je ale – zdá se – jasné: abychom nekladli rovnítko mezi ty zlé a hodné, mezi všechny ty poctivé vyznavače této (rádoby) světovládné ideologie a několik málo extrémistů, kteří, tuto víru pouze zneužívají…
 
Jistě že ne všichni muslimové by byli schopni podříznout krk starému knězi. Otázka ale je, kolika z nich to skutečně a upřímně vadí, kdo z nich je ochoten svůj odpor vyjádřit veřejně.
Zdaleka ne každý komunista by dokázal vlastnoručně pověsit Miladu Horákovou nebo umlátit kněze Toufara, ale kolika z nich to vadilo, kolik z nich se dokázalo proti takovým praktikám ozvat? A jaký názor na to mají ještě i ti dnešní komunisté? Svého času zde byla podobná snaha o uměle dělení na zlé stalinisty a poctivé komunisty, kteří prý s tím násilím neměli nic společného...
 
Bylo by dobré znát názor autorů „výzvy vědců“ a všech obhájců muslimského způsobu života i uvažování, kam by zařadili osobu zakladatele islámu. Byl by to ten přátelský mírumilovný muslim, nebo militantní islamista?. Je to dost zásadní otázka i odpověď.
Špatný strom nemůže nést dobré ovoce.