Už jsme si zvykli na lešení v průčelí našeho kostela. Některé práce spojené s opravou byly i divácky atraktivní. K takovým situacím docházelo zvláště tehdy, když už lešení svou výškou nestačilo. Nátěr bání i „zlatých“ makovic obou věží musel být proveden z pracovní plošiny pohupující se pod ramenem jeřábu. Na snímku můžeme pro změnu vidět, jak pan Ladislav Dobeš (jištěný svým parťákem) montoval na věžní báň nové hromosvodové svody.

Ve vrcholových makovicích věží bývají zpravidla ukryty schránky s dobovými dokumenty nebo se vzkazy tehdejších řemeslníků příštím generacím. Technický stav věží si však zatím nevyžádal generální opravu, nebylo potřeba demontovat vrcholové kříže. Tajemství, co ukrývají makovice, si tak naše kostelní věže ponechají minimálně do příští opravy.

Obnovu fasády máme všichni denně na očích a můžeme mít dojem, že se práce vleče. O to větší obdiv a uznání si zaslouží práce našich předků. Kostel se sice stavěl 11 let (1714 - 1725) a věže byly dobudovány ještě později, ovšem vše bez současné techniky, tedy mimo jiné i bez jeřábu, který dosáhne až ke špičkám věží. Tehdy tesaři dokázali až do té výšky vybudovat lešení – dřevěné!