Týden před vánocemi jsem musel na pracovní cestu. Večer jsem se už blížil k hotelu, kde jsem měl zamluvený pokoj. Byla už tma a přede mnou si to šinul malý Golf. Připadalo mi, že jede dost nejistě skoro drobně kličkuje. Proto jsem se ho z opatrnosti chystal předjet. Mé rozhodnutí podpořilo protijedoucí auto, které na toho golfíka zablikalo a on na něj zpět. No jo svítí dálkovýma, napadlo mě, a když ho na to druhý upozorní ještě na něho arogantně blikne. Vyhodil jsem blinkr a začal předjíždět. Za chvíli jsem pochopil, proč to auto blikalo. V levém jizdním pruhu stála živá kráva a nechápavě na mě civěla. Přejíždět o chvíli později, tak bych o tuto horu masa proměnil našeho služebního Passata na lisovaný plech. Naštěstí jsem stihl dokončit předjížděcí manévr a vzrušeně vydýchával ten šok.

Tak jsem skoro zažil srážku s krávou. V životě je to podobné. Nejhorší je srážka, jak řekl Werich, s blbcem. Dá se říct, že i s volem. Vzhledem k tomu jak mladí lidé toto slovo často používají, už možná ani nepatří mezi slova sprostá, spíše zlidovělá. Proto neriskuji, že někoho, byť nevědomky urazím.

Na okraji komunální politiky se pohybuji skoro přes rok a půl. Díky tomu jsem poznal hned několik úžasných lidí. Bohužel jsem zažil i několik zmíněných srážek s lidskou blbostí.

Vždycky to probíhá stejně jako s tou krávou- z ničeho nic se objeví na cestě, ale člověk už často nemá čas odbočit a prásk, srazí se. Pokaždé to člověku ubere na jeho ideálech o tom, že se s každým dá domluvit, že se dá vše vyřešit v klidu aniž by se urážela důstojnost toho druhého. Člověk se buďto pak stáhne, nebo ač si to nikdy nepřipouští, se tím skotem začíná sám stávat.
Nejvíc na té srážce bolí, když máte pocit, že ten skot, který vám vstoupil do cesty má možná pravdu. Možná je schválně podtrženo, protože jsem často pouze vmanipulován do pocitu, že ten druhý má pravdu. Čím? Tím že to on tvrdí a hlavně tím, že já nemám všechny informace. Takhle se to na nás hrne ze všech periodik- je v nich uvedena pravda, kterou předžvýkali novináři, dle svého pravdoměru.

Pak máme mininálně 3 možnosti- zjistit něco víc o daném tématu. Na to většinou nemáme čas ani možnosti. Nebo si zkrátka řekneme, k tomu jsou tam ti, které jsme volili. Druhá m ožnost je, že nad tím mávneme rukou. Třetí a asi ta nejhorší je, že tomu hned bezpodmínečně věříme. Že to prostě slupneme i navijákem. A hned jsme patřičně „pozitivně“ naladěni vůči těm co danou věc spískali.
Autor tak dosáhl svého a ještě pořádně zatáhne za udici, aby se nám ten háček nenávisti pořádně zasekl do jazyka. I když se ten háček časem vypaří, rána v jazyku nás ještě chvíli bolí a my pořád na něm cítíme to zlo.
Potom se může stát, že ten autor napíše něco co je čistá, jasná pravda, ale my už máme strach si do té návnady kousnout…

 
Říkejme, pišme pravdu, ale učme se ji podávat tak ať neubližuje a tak ať čtenáři nemusí mít strach z háčků v nich schovaných…

Přeji všem čtenářům, aby v příštím roce potkávali co nejméně skotu na svých cestách. A moc Vás prosím když se s nimi srazíte, modlete se za ně. Nejen proto, že je to správné, ale taky proto, že se nikdy nevíte, pro koho tímto skotem sami jsme a tak se vlastně modlíme sami za sebe…