Zašovský kostel nese jméno „Navštívení Panny Marie“.

Víme, že předchůdcem tohoto kostela byl dřevěný kostelík svaté Anny. Víme také, že kvůli tajemstvím obestřenému obrazu Panny Marie, který byl v tomto kostelíku uchováván, přicházeli do Zašové odnepaměti četní poutníci.
Nepřekvapí tedy, že nový kostel, do kterého byl milostný obraz P. Marie Zašovské roku 1725 přenesen, se stal mariánskou poutní svatyní. Nevíme však, kdo a proč rozhodl, že z mnoha mariánských svátků a slavností bylo vybráno právě „Navštívení Panny Marie“.

O jaké navštívení (návštěvu) vlastně šlo?

Panna Maria se při události známé jako „zvěstování“ dovídá, že se má stát matkou Spasitele a také, že její příbuzná Alžběta, žijící se svým mužem Zachariášem kdesi v horách, je navzdory svému vysokému věku těhotná. Maria se rozhodne tuto svou starší příbuznou navštívit. Co je na této návštěvě tak výjimečného, že na její připomínku jsou pojmenovávány kostely?
Snad všichni známe modlitbu Otčenáš a víme, že katolíci za ní rádi a takřka automaticky připojují jako druhou modlitbu Zdrávas Maria. Tato modlitba začíná slovy, kterými pozdravil archanděl Gabriel Marii při zvěstování: „Zdrávas (Maria), milosti plná, Pan s tebou“ a pak navazují slova, se kterými sv. Alžběta – budoucí matka Jana Křtitele - vyšla vstříc Marii právě při oné návštěvě: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého“.
Polovina modlitby Zdrávas Maria tedy vznikla sloučením dvou pozdravů určených Panně Marii – při „zvěstování“ a při „navštívení“. Tato modlitba je podstatnou součástí také dalších tradičních katolických modliteb, jako Anděl Páně nebo modlitby růžence. Nedosti na tom: podle evangelisty odpověděla Maria na Alžbětin pozdrav chvalozpěvem, který je podle prvního slova latinského překladu znám jako Magnificat (Velebí má duše…)

Magnificat je součást každodenní modlitby breviáře a text chvalozpěvu byl už vícekrát zhudebněn:

Velebí má duše Hospodina a můj duch plesá v Bohu, mém Spasiteli,
neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.
Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit
všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten,
který je mocný, jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství
trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.
Mocné sesadil z trůnů a ponížené povýšil.
Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.
Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.

Samotná událost navštívení je připomínána i jako druhé tajemství radostného růžence: „- s kterým jsi Alžbětu navštívila“. Čili vidíme, že praktikující křesťan si navštívení Panny Marie připomíná vlastně denně a několika způsoby.

Liturgická oslava Navštívení Panny Marie.

Připomínka této biblické události se začala slavit nejprve ve františkánském řádu a už tehdy to bylo 2. července (od r. 1263). Pro nás může být zajímavé, že o rozšíření této slavnosti i mimo františkánské kláštery se zasloužil pražský arcibiskup Jan z Jenštejna a na jeho popud rozhodl r. 1389 papež Urban VI., že se tento nový svátek stane součástí liturgického kalendáře v celé církvi.
Jan z Jenštejna také navrhoval přesunout datum svátku mezi 25. březen (zvěstování) a 24. červen (narození Jana Křtitele), kam událost logicky a chronologicky patří. Na tento návrh pražského arcibiskupa ale došlo až o šest století později. V roce 1969 při úpravě liturgického kalendáře bylo stanoveno datum 31. května. V Zašové je však stále pouť v neděli po 2. červenci – takovou sílu má tradice…
Jako byl mnohokrát zhudebněn chvalozpěv Magnificat, tak se samotná scéna stala oblíbeným námětem mnoha významných i lidových malířů. V zašovském kostele vidíme setkání P. Marie se sv. Alžbětou ve vitráži levého okna v presbytáři a na obraze nade dveřmi do staré zákristie - viz obr. Podle tohoto obrazu byl r. 2013 mladou umělkyní Veronikou Novákovou namalován obraz pro obnovenou kapličku sv. Alžběty, která se nachází stranou všech cest v polích za vesnicí. V kapličce byla původně stará kolorovaná reliéfní dřevořezba znázorňující také scénu navštívení, ale tato byla někdy v období II. světové války odcizena. O opravu této památky se z iniciativy místního občana pana Jiřího Šimčíka a za podpory obce zasloužily děti a mládež z farního společenství.
Na druhé fotografii je scéna navštívení, jak ji ztvárnil neznámý malíř v malém klášterním kostelíku na jihu Itálie - v San Giovanni Rotondo – v místě spjatém se životem světce otce Pia. Stejné zasvěcení jako zašovský kostel – tedy navštívení P. Marie - mají také dvě významné moravské poutní baziliky – ve Frýdku a na Sv. Kopečku. Zašovský poutní kostel je tak skutečně „v dobré společnosti“.