Po revoluci se vyrojila mediální liga chlapství. Bylo to všude - Chlapi sobě, Buď chlap!. Bohužel to bylo často spojené s konzumací piva, jako by chlapství souviselo jen s tím. Jakoby dospělost bala jen o tom, že už můžu legálně pít a tak... piju hodně…

Na druhou stranu to uchopili některé křesťanské organizace jinak a začali s evangelizací pro chlapy. A tak vznikla různá setkání a duchovní akce, jako jsou ty v Rajnochovicích nebo jako je třeba Iniciační obřad v Nesměři. Pro někoho ale i tohle mohlo být iritující a tak jsem měl období, kdy jsem výraz chlap, záměrně zaměňoval za slovo muž.

Doba se ale naštěstí mění a dneska už to nemusím řešit, protože se sám můžu rozhodnout, kdo nebo vlastně CO jsem. Můžu si klidně říct, že ve mně převládla ona ženská stránka, kterou každý chlap, teda promiňte muž, v sobě trošku má. No a pak se klidně v rámci gender propagandy, rozhodnu, že jsem žena. Změním se na Martinu a je to.

Ale co když ještě nevím, jestli se víc cítím na Martina nebo Martinu? Snadná pomoc, milí čtenáři! Můžu prostě být TO. Ani TEN Martin ani TA Martina, ale TO Mart. No, to jsem vlastně Marťan? Ale prosím nikomu ani muk, jinak mě na výzkumy sebere NASA... 

Takže je to jasné! Je to chybou překladu Bible! Správně tam má být - Bůh stvořil TO a viděl, že je to (s malým) dobré. A aby TOmu nebylo smutno vzal TOmu jedno žebro (tady mi to nesedí, tím je přece rozlišil, hmm další chyba překladu) a vytvořil TO č.2. A ti dva dělali tenTOnonc a tak vzniklo TO č.3 kterému říkali Kain a TO č.3 Ábel. TO Kain TOho Ábela moc nemusel, tak ho to, ale to už znáte…

Co to mele, říkáte si? Ale vždyť já jen nahlas vysvětluji moudra genderu a všeho TOHO kolem...

Je přece tak úžasné, že už nemusí být rodiči muž a žena, ale klidně dva muži.  
Je fantastické, že už neškatulkujeme.
Když se TO zakulatí a začne čekat potomka, už to není těhotná maminka. Ale těhotný člověk, těhotné TO. A až TO č.2 porodíš, můžeš se rozhodnout, jako správný hermafroditní plž, jestli jsi tatínek nebo maminka. Hlavně, ale dřív než TO začne mluvit, jinak by první slovo mohlo taky být šišlavé “TO..!“.
Tohle vlastně už předpověděl komik Holzman, který říkal, „Tak se mojí setře narodilo dítě, ale nevím jestli kluk nebo holka… a tak nevím jestli jsem strýček nebo tetička…“.

No není to super?!!! Můžu si vybrat!!! Opakujeme si moudra starých Řeků, studujeme historii, teď jsme se, ale přes to přehoupli… Všechna moudra lidství jsou přece pohádky, ty se čtou dětem, ale pak jim říkáme, že jsou to JEN pohádky. Draci, kouzelníci, skřítkové, obři, muž a žena, tatínek a maminka, to jsou jen pohádkové postavy, kterými se straší děti. Jestli budeš zlobit, bude z tebe muž! 

V Americe podávají dětem hormony, aby se jim oddálila puberta, menstruace a aby se mohli sami rozhodnout, co jsou. Do té doby jsou TO.

My já TO č.1 a moje TO č.2, máme doma tři TO č.3-5. Bohužel v tom máme trochu čurbes. Nějak omylem jsme vysledovali jejich přibližnou sexuální orientaci a zaškatulkovali jsme je. Takže máme doma jedno TO, které jsme dočasně donutili být malým mužem a dvě TO(č.4 a 5), které jsme donutily hrát si s panenkami.

Bohužel za to(s malým) může to(pořád ještě s malým), že se moje žena nemohla rozhodnout, a být těhotné TO (teď už velké), ale musela být jen těhotná maminka. Našim rodičům to (s malým, ale to už poznáte…) nezazlíváme. Neměli chytré mobily, Facebook, Twitter, Google (zatraceně, jak to bez toho zvládli?) a tak nevěděli jak moc nás křiví. Ale my jim to (...) odpouštíme! Ale od teď už žádnou chybu!

Všichni jsme TO!

Nebo jsme se úplně PO TO (klidně s velkým i malým)?

Míra frustrace z TOho je přímo úměrná počtu to (malé i velké) v tomto článku...