V parčíku u kostela možná už 99 let roste „lípa svobody“ – jak svědčí zajímavý záznam v pamětní knize zašovské farnosti k roku 1919 – cituji: „Všude sázeny lípy svobody. U nás se tak stalo dne 1. května odpoledne. Jelikož pořadatelé si netroufali pro rozpustilost žáků lípu svobody zasaditi na místě všem přístupném, požádali - Maliňák František t.č. starosta a Halamíček František, předseda Nár. Jednoty - faráře, aby dovolil zasaditi lípu na starém hřbitově patřícím kostelu. Žádosti vyhověno a tak stojí lípa svobody uprostřed hřbitova před křížem.“

A v obecní kronice k témuž: „Na památku našeho osvobození konána 1. května 19919 slavnost sázení Lípy svobody školními dětmi uprostřed starého hřbitova. Dojemné této slavnosti účastnila se celá obec.“

A před budovou bývalého kina možná už 50 let roste „jubilejní lípa“ – jak se můžeme dočíst v programu oslav výročí republiky z roku 1968 (obr.)
Nevím jistě, která z těch líp na starém hřbitově je tou lípou svobody (nebyla-li už pokácena). Nevím ani, jestli mladá ale už také jmelím napadená lípa před kinem je tou, o které se mluví v programu z roku 1968. Ukázalo se tedy, že nápad označit trvalým způsobem letos vysazenou „lípu republiky“ je počin rozumný. Lidská paměť je krátká…