Jak se má člověk, který nemá přímý zdroj informací, v politice vyznat? Jak se zorientovat ve všech zprávách a udělat si ten správný názor?

Bible říká: „Po ovoci poznáte je.“  Za člověkem ucházejícím se o politickou funkci už musí být něco vidět; já jsem toho názoru, že volit člověka, který je jako nepopsaný list, je možné jen v době nějaké nouze, kdy to jinak nejde.
Je také důležité podívat se na sebe a říct si: „Jsem já dokonalý?“ A to bych chtěl, aby oni dokonalí byli? Ani oni dokonalí nejsou, ale všímejme si, jak dobře dělali svou dosavadní práci, jak se chovali k lidem… Je rozdíl, jestli ten, kdo do politiky vstupuje, jen něco vypráví a slibuje, ale ještě za ním nic není, nebo jestli už je na základě čeho jej hodnotit; můžeme předpokládat, že se bude stejně chovat i nadále. 
 
Já jsem znám jako velký „nepřítel“ mladých lidí v politice. Myslím, že ministrem by neměl být nikdo, kdo má méně než 35, ale nejraději 40, a premiérem zcela jistě ne, když nemá 40. Dnes všichni nadávají na Grosse a podívejte se, kolik lidí ho volilo. On nemusel být gauner, byl jen nezkušený….

Když člověk řídí specifický resort ve vládě, nestačí, že je možná ve svém resortu odborníkem, on musí jako člen vlády hlasovat i o záležitostech jiných resortů, ať už to je třeba kultura nebo sociální věci. Proto by to měl být člověk, který už měl nějaký kontakt se životem. Poznat, jaké to je, když rodiče zestárnou a jsou nemocní, co lidem chybí, co potřebují, jak fungují domovy důchodů nebo pečovatelské služby.

Já říkám, že mladý člověk by se měl především dobře připravit na své povolání, pak ho minimálně 10 let dělat a teprve po osobní zkušenosti s běžným, „normálním“ životem aktivně vstoupit do politiky.

Jde o to, aby měli tu osobní zkušenost s opravdovým životem, s jeho strastmi, které mladý člověk přirozeně ještě nemůže mít. Je to proto, že on potom, ať už jako starosta, nebo třeba jako ministr, rozhoduje o věcech, kterým všem sice nemůže úplně odborně rozumět, ale může cítit, co je dobře, nebo špatně, protože má zkušenost ze života.

Všichni ti, kteří se do politiky nahrnuli hned po škole, sice teď umí „dělat dobře politiku“ - umí se nějak dohodnout - ale je to pak ku prospěchu jen těch, kteří se dohodli, ne ku prospěchu lidí.


Jak odlišit dobré politiky od špatných?

Za prvé, jak jsem už říkal, podle toho, co udělali doposud, a jak to dělali.  Pozor na to, když třeba někdo přijde a řekne:  „Zrušíme televizní poplatky“ nebo „Přidáme tamtěm“ a tak podobně. Tak to je nedůvěryhodný člověk, protože on v té funkci ještě ani není, nic o ní neví a už to říká. A dokonce mnohdy ani nedokáže říct, proč to říká. Jen se domnívá, že takto chytí lidi. A to je nezodpovědné. Pak to dopadne jako s těmi poplatky za pobyt v nemocnici, kde dneska všechny strany vědí, že zrušení pobytových poplatků v nemocnici byla chyba. (Když doma měsíc nejím a stravu mi platí nemocnice, tak je to přece nefér.)  Já neříkám, něco, co není podložené. Jsou srovnání, kolik dní byla obležená nemocniční lůžka, když se platilo, a jak je tomu teď. Lidé, kteří tvrdí, že to tak není, by se měli podívat do statistik… Jsou ovšem politici, kterým to je jedno. To nejsou jejich peníze, to jsou naše peníze. Oni lidem cosi naslibují a člověk si pak řekne: „Je to tak, proč bych platil“, anebo si dokonce řekne: „ Oni na chudácích pacientech chtějí vydělávat!“…

A to znamená, že mladým lidem radím: jak vidíte politika s těmito sliby, jděte od něj pryč. To je člověk, který stát nectí jako svůj, rozdal by ho, protože ho nevnímá jako svůj (jsou to peníze státu, tak co - budu rozdávat)…
Toto jsou měřítka, podle kterých se lidé před volbami mají rozhodovat.