Hledal jsem cosi na internetu a narazil jsem na část přepisu Pamětní knihy farnosti zašovské. Zápisy se někdy věnují i počasí a politice a proto se nabízí srovnání – jak to bylo s tím počasím, drahotou, politikou a nakonec i s tou  „dnešní“ zašovskou mládeží zhruba před sto lety:

Počasí:
1912: Letošní podzim byl velmi nepříznivý. Bylo ustavičné mokro, tak že se nemohlo ani zaseti. Dne 4. listopadu napadlo sněhu a venku byly ještě zemáky, zelí a řepa. Než zima byla mírná, bez sněhu.
1913: Počasí bylo nad míru špatné. Celé léto pršelo, lidé nemohli ani sena ani obilí skliditi řádně, zemáky hnily. Na podzim bylo sice několik dní pěkných, avšak pozdní podzim a začátek zimy škaredý, samá plískanice. Byl to rok velmi nezdravý.           
1914: Rok započal tuhou zimou, která dlouho držela, a jaké lidé dávno nepamatovali.
1917: zima trvala do května, nebylo lze zaseti. Když však v květnu se zaselo a zemáky se zasadily, nastalo v květnu veliké sucho, nepršelo po celý měsíc. V noci dne 22. a 23. května byly silné mrazy, které spálily květ stromový a zeleninu.
1918: Mrzlo počátkem června. Mrazy ty zničily z veliké části zvláště ranní zemáky, všechny fazole, okurky a rajské jablíčka. 

Politika:
1915: Válka světová trvá dále. Dne 23. května vypověděla Itálie Rakousku válku. V říjnu začala ofensíva proti Srbsku a Černé Hoře; obě říše přemoženy, králové utekli ke svým spojencům
1916: V novém roce o jednoho nepřítele více: Rumunsko se přidalo na stranu čtyřdohody a vypovědělo středním mocím válku. Než netrvalo ani čtvrť roku a Rumunsko stihl týž osud jako Srbsko, Černou Horu a Belgii. Již čtvrtý král nucen ze své zem utéci. Dne 21. 10. zavražděn ve Vídni ministerský předseda hrabě Stügkh žournalistou a socialistou Dr. Bedřichem Adlerem, protože nechtěl svolati parlament.
1918: V Rusku vypukla revoluce, car sesazen a Rusko se rozpadlo v samé menší republiky. V Břestu Litovském uzavřen mír s Ukrajinou a Ruskem. V květnu uzavřen mír s Rumunskem

Drahota:
1915: Zavedeny lístky na potraviny.  Nepřátelé nemohouce zbraní nás zdolati, chtěli nás vyhladověti a zabránili veškeren dovoz potravin k nám. Aby říše nebyla hladem donucena se vzdáti, byly zavedeny lístky na chléb a mlýnské výrobky, aby takto s potravinami se šetřilo. Pro osobu určeno na týden 1 kg 33 dkg chleba nebo 95 dkg mouky a mlýnských výrobků. Ceny stoupají za všechny výrobky nesmírně do výše.
1916: Nouze o potraviny stoupá. Zavedeny lístky na cukr, kávu a tuky. Veliká nouze o kůži a obuv vůbec. Lidé chodí v obuvi s dřevěnou podešvou. Na dušičky zakázáno osvětlovati hroby zemřelých. V kostele věčné světlo svítilo se petrolejem, počet hořících svíček při bohoslužbě omezen na nejnutnější.
1918: Bída byla veliká, potraviny dovážely se z Ukrajiny.

Mládež: 
1919: všude sázeny lípy svobody. U nás se tak stalo dne 1. května odpoledne. Jelikož pořadatelé si netroufali pro rozpustilost žáků lípu svobody zasaditi na místě všem přístupném, požádali - Maliňák František t.č. starosta a Halamíček František, předseda Nár. Jednoty - faráře, aby dovolil zasaditi lípu na starém hřbitově patřícím kostelu. Žádosti vyhověno a tak stojí lípa svobody uprostřed hřbitova před křížem.