Zpět

JE PO POUTI...

Přidáno 28. 4. 2016
Josef Krůpa
Archivní - napsáno 15.7.2014

Dlouho trvající potlesk zněl místním kostelem po divadelním představení František z Assisi v podání místního Farního společenství dětí a mládeže. Spolu s předcházejícím požehnáním poutníkům shromážděným pod obrazem Panny Marie Zašovské bylo toto představení  pěkným zakončením letošní pouti. Je třeba ocenit výkon těchto dětí a především katechetky Evy Borovičkové. Musíme si totiž uvědomit, že se nejedná o žádný dramatický kroužek, přijetí do „spolča“ nepředcházejí talentové zkoušky, nejsou zde jen děti  s  pěveckým, hudebním nebo hereckým nadáním. Je to úplně normální parta místních děcek – školáků a studentů, kteří se ve spolču scházejí z vlastní iniciativy a rádi – kvůli partě samotné, ne kvůli „předvádění se“ na veřejnosti. Přesto takto společně nacvičili už nejedno představení a potěšili pak publikum nejen v Zašové, ale i v širokém okolí...  

                                               

V „lidovecké sekci“ tohoto webu píšu, že prázdniny jsou sice od slova „prázdno“, ale že prázdno není to, co by mělo prázdniny charakterizovat. Dětem ze spolča to díky jejich vedoucí a několika spřáteleným a aktivním rodičům nehrozí. Jeden den hrály „divadlo“ v zašovském kostele, druhý den už vyrážely na tradiční společný tábor do Dřevohostic…

 

Zašovské pouti předcházela cyrilometodějská pouť na Radhošti. P. Petr Dujka zde ve své promluvě přirozeně mluvil o sv. Cyrilu a Metoději. Připomněl, že oba bratři toužili po životě v tichu kláštera. Kdyby se splnila jejich představa spokojeného života, nikdo by je dnes neznal. Světce však charakterizuje, že před úkolem neuteče, ale že dobře a s láskou dělá to, co dělat má. Nějak jsem si při těch slovech vzpomněl na zašovskou paní katechetku…

 

Zašovské pouti tedy předcházela pouť na Radhošti, protože letos to tak podle kalendáře vyšlo (příští rok budou obě poutě v jeden den).  Samotné místní pouti ale předchází také tradiční pouťové zábavy (diskotéky) které vždy byly tzv. „vyhlášené“ – známé v širokém okolí - a ze širokého okolí se na ně také ve velkém počtu sjížděla mládež. Napadlo vás někdy PROČ právě do Zašové? Co je na těchto zašovských hudebních produkcích tak mimořádného, specifického, že právě sem se stahuje (prý) kvůli poslechu hudby mládež z blízka i z daleka? Vyniká zašovské údolí akustikou? Vystupují zde kapely nebo diskžokejové, kteří by nikam jinam nepřijeli? Myslím, že žádný takový důvod neexistuje. Tyto proslulé „zábavy“ které se v minulých letech odehrávaly v Zašové, by mohly být klidně kdekoliv jinde. Proč nejsou, co tomu brání? Důvod je jediný: jinde by to prostě netrpěli!

My v Zašové jsme svým dlouhodobým benevolentním přístupem tyto celonoční a mnohadecibelové akce nejen umožňovali, ale mnozí z nás si dokonce časem vypěstovali jakousi úchylku: masochisticky jsme si libovali kolik letos přijelo lidí, jak dlouho se hrálo, kam až letos sahaly stánky… My jsme snad na tento megalomanský a zvláštní způsob prožívání pouti byli dokonce pyšní a jaksi z patra jsme pohlíželi na poutě v okolí, kde je to „o ničem“ protože tam se na rozdíl od té naší dá večer volně projít kolem stánků (bez rizika konfliktu s nějakým mládežníkem s kelímkem rozbryndaného piva v ruce) v parku nemusíte překračovat ležící opilce, nemusíte se bát pustit ven děti samotné, dá se promluvit se sousedem (aniž byste museli řvát, ať se slyšíte) a v noci před poutí se dá dokonce spát s otevřeným oknem.

 

Ani v Zašové však nadšení pro „tento podivný způsob pouti“  nesdíleli všichni a proto před poutí mnozí prchali (pokud mohli) jinam. Ti aktivní se naopak pokusili tento stav změnit a dosáhli např. toho, že centrum kolem kostela bylo vyhrazeno stánkům s tradičním sortimentem a s ukázkami rukodělných řemesel, na parčíku pod kostelem, kde dříve mezi zvratky a kelímky od piva dospávali účastníci pouťové zábavy, se v těch letech renesance Zašovské pouti hrálo divadelní představení pro děti, na pódiu ve farské zahradě předvedli místní nadšenci v čele s P. Vojtěchem Daňkem scénky z historie Zašové, nechybělo vystoupení „rytíře“ na koni a další doprovodný program. Byl to první, nelehký a především nedoceněný pokus vrátit Zašovské pouti lidský a skutečně kulturní rozměr. VíceZDE. 

 

Další pokus se stal v době nedávné, kdy byla ustanovena jakási pracovní skupina, která měla vnést jasnější a spravedlivější systém do výběru poplatků od stánkařů. Přitom se ukázala nezbytnost vyhlášky, která by regulovala zábavy a diskotéky pod širým nebem a prodej alkoholuVyhláška sice byla v jakési kompromisní podobě přijata, ale její prosazení v praxi se zdálo být nereálné. Městská policie, která měla na dodržování vyhlášky dohlížet, v rozhodný okamžik strategicky vyklidila pozice (!) – prý aby předešla konfliktu s návštěvníky akce...

Mnozí z našich zastupitelů po této zkušenosti došli k podivnému závěru, že tato obecní vyhláška je nevymahatelná a tudíž k ničemu a jako takovou ji chtěli zrušit. Naštěstí se tak (snad rozdílem jediného hlasu) nestalo a i Zašová se díky tomu pokouší přiřadit k civilizovaným obcím, které přirozeně a v zájmu sebezáchovy upravují pořádání takovýchto hlučných nočních akcí spojených s konzumací alkoholu obecně závaznou vyhláškou.

 

Letos jakoby se stal na tomto proslaveném poutním místě malý zázrak: zábava na hřišti snad poprvé v historii neskončila až za bílého dne a proto, že by účastníci „už toho měli dost“, ale byla ukončena pořadatelem v souladu s vyhláškou, to znamená „už“ ve 2 hodiny po půlnoci. (O "zázraku" mluvím proto, že ještě před dvěma léty se zástupce pořadatele chlubil v novinách tím, že stovky účastníků se rozcházely z hřiště až za bílého dne a za zvuků pouličních vysavačů…) Hudební produkce na výletišti „u hasičů“ ale i letos pokračovala až do rána. Vzhledem k tomu, že oba areály si pronajal jeden a týž člověk, nebude bohužel za řádným ukončením akce na hřišti respekt k obecní vyhlášce, ale spíše otázka rentability. Na hřišti bylo prostě už málo lidí, tak ti zbývající se ve 2 hodiny mohli přesunout „k hasičům“, kde se jelo dál…

Jsem přesvědčen, že není jiná cesta, než tomuto pořadateli (který „ze skromnosti“ na plakátech ani neuvedl své jméno) příště pořádání podobných akcí nepovolit.

 

Letos bylo přínosem, že kromě mobilních toalet byla návštěvníkům poutě k dispozici také umyvadla s tekoucí vodou. Zaznamenal jsem ale stížnost stánkařky která nechápala jak je možné, že toaleta už má utržené sedátko a je ušpiněná do nepoužitelného stavu, když pouť vlastně ještě ani nezačala. (Zřejmě také důsledek předpouťové „zábavy“.)   

 

Mluvil jsem se zástupcem bezpečnostní agentury, kterou si obec kvůli pořádání pouti najala. (Samozřejmě jen kvůli některým způsobům a projevům jejího prožívání, protože třeba kvůli účastníkům  bohoslužeb v kostele nebo ve Stračce, ani kvůli chovatelské výstavě si obec bezpečnostní agentury a úklidové čety najímat nemusí). Také podle poznatků pracovníků této agentury byla noc ze soboty na neděli výrazně klidnější než v předešlých letech. Jen jednou byla volána stopadesátpětka (potyčka dvou opilců skončila poměrně vážným zraněním). Ve dne pak došlo k incidentu se splašeným poníkem, kdy se pod jeho kopyty ocitlo malé dítě. Hrůzostrašně vypadající nehodu prý, podle přivolaných zdravotníků, zřejmě dítě přežilo bez újmy na zdraví.

 

Je v pořádku, že v době konáni poutě je centrum obce pro dopravu uzavřeno, ale se zmíněným zástupcem bezpečnostní  agentury jsme se shodli v názoru, že by bylo velmi rozumné opatření, aby stánky byly rozmístěny pouze na jedné straně silnice a druhý pruh zůstal průjezdný pro zásahová vozidla.  Vzdálenost 900 metrů mezi horním a dolním mostem je dost velká na to, aby se sem vešlo dostatečné množství stánků s pouťovým sortimentem a s občerstvením. Vědomí omezené kapacity prodejních míst by také přimělo větší procento stánkařů využít možnosti rezervace místa a platby předem. S realizací tohoto opatření by se nemělo čekat, až snad kvůli neprůjezdnosti centrem obce a nemožnosti rychlé lékařské pomoci někdo zbytečně zemře. Nehoda s poníkem, kdy jen šťastnou náhodou splašené zvíře nepošlapalo dítě, by měla být varováním. Ostatně i z tisku je známo dost případů, kdy k vážným zraněním došlo přímo na pouťové atrakci. 

 

Vraťme se k pouťovým zábavám:

Pořadatelem celé pouti je obec Zašová a jako každý jiný pořadatel nese odpovědnost za akci kterou pořádá. Tak zvané pouťové zábavy jsou pořádány na pozemcích které užívají místní fotbalisté resp. hasiči a ti je zase za účelem pořádání pouťové zábavy pronajmou zájemci, který zde hodlá uspořádat zábavu nebo diskotéku. Po vzoru Kocourkova zde pak dochází k podivné situaci, kdy se neví, kdo je vlastně ten odpovědný pořadatel. Je to obec, fotbalisté a hasiči, nebo ten tajemný a neznámý na konci tohoto řetězce?! Ten "kdosi" je zřejmě bezdomovec, protože je  (prý) k trvalému pobytu přihlášen na OÚ a přesto je schopen uspořádat takovéto dvě velké akce, sehnat neuvěřitelné množství sponzorů (viz. plakáty, které ještě dnes "zdobí" všechny legální i nelegální plakátovací plochy v celém okrese). Ten "kdosi" nebyl na žádném z obou plakátů uveden, nebyl tam totiž uveden vůbec žádný pořadatel, neví se, komu vlastně ti naivní sponzoři přispěli... Obec Zašová mezi sponzory uvedená není i tak alespoň pomáhala propagovat tuto komerční akci anonymního soukromého podnikatele na oficiálních stránkách obce! (Viz. ZDE -pro zvětšení plakátu klikni)

 

Zbývá dodat, že podle katastru nemovitostí je majitelem tzv. hasičského výletiště i areálu fotbalového hřiště obec Zašová a to bez jakéhokoliv omezení vlastnického práva. Čili (jako pouhý laik) si dovolím tvrdit, že obec Zašová má jako majitel obou pozemků do způsobu jejich využití co mluvit. To pro příště.

 

V trendu zklidnění naší pouti je potřeba pokračovat vytrvale a razantněji než dosud. Zbývá především zabezpečit účinnou kontrolu zákazu nalévání alkoholu mladistvým. Pak snad znovu bude možno považovat Zašovskou pouť za KULTURNÍ a společenskou událost obce.