„A už máme po neděli!“ tohle byla věta, kterou nás naše slovenská babička vždycky hrozně vytáčela. Po dobrém nedělním obědě jsme si dávali kafe s něčím dobrým na zub. Během tohoto nedělního rituálu vždy z babiččiných úst zazněla tato pro nás iritující věta, přestože nebyly ani dvě hodiny odpoledne…

„A máme po prvním sv.přijímání!“, mohli jsme předminulou neděli podobně říct…

Ale je opravdu po všem?  Byla celá ta x týdenní příprava jen k tomu, aby se děti vyšnořily do dospěláckých (některé holčičky princeznovských) šatů, ladně prošly a postály na odiv svým dojatým rodičům ve vyzdobeném kostele? Děti dostaly své dárky na památku, tatínci se nadlábli u nadstandartního oběda a babičky se uklidnily, že přece jen bylo splněno jejich intenzivně prosazované přání?

Všichni víme, že jde o něco úplně jiného a vše co jsem zmínil, je jen slupka, kterou jsme tomu přidali my. Ježíš sice zmiňoval ve svém podobenství „ Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který nemel na sobě svatební šaty..“Mt,23, 11. Myslím si, že Pánovi nešlo o slavnostní oděv, ale o čistotu srdce. 

Šlo o to, aby se všichni ti mladí lidé, připravili na dar,  který nás má obdarovávat, pozvedávat, posilňovat, dokazovat, že to co se stalo před zhruba 2016 lety je pořád přítomno mezi námi.

Já jsem byl také, jako ostatní přítomní dojatý, vidíce svého syna, při tomto slavnostním okamžiku. Mnohem víc mě ale, zasáhlo, když se později svěřil, že po přijímání v sobě cítil „..takovou vnitřní radost“.

V dnešní době se spousta věcí konstruuje na jednorázové použití, nebo na krátkodobé použití,  jelikož za chvíli to už nebude IN, tak šup s tím do koše a rychle kupte nový iPhone. Ta zmiňovaná vnitřní radost není jednorázová,dá se prožívat znova a znova, kdykoliv se nám zachce. Stačí si obléct ony pomyslné svatební šaty a přijmout pozvánku k Večeři Páně. Mohou ji prožívat jak ti prvokomunikanti, tak i my. A když budeme stát v té frontě na Pána vedle nich, dá jim to mnohem více než stát vedle nich ve frontě u pokladny nebo lístky na utkání Baníku na Bazalech.

"Neuplyne týden, aby nás osobně Ježíš nepozval jako své nejbližší přátele ke svému stolu. Rodiče, vyprávějte dětem, co pro Vás znamená Ježíšova Hostina. Jestli jste objevili krásu a hloubku Večeře Páně, děti to vnímají a Vy jim usnadníte přístup k tomuto životadárnému prameni."
P. Václav Vacek ve své nádherné Osnově na první sv. přijímání- s jeho svolením viz odkaz níže.

Takže ještě nemáme po neděli, ale právě začala…

http://www.letohrad.farnost.cz/osnova.doc